MILÉ EGO...

MILÉ EGO,

chci si s tebou promluvit. Víš, že jsem věřila tomu, že TY jsi JÁ? Díky tobě JSEM VĚŘILA, ŽE JSEM "NĚKDO“.

Vůbec jsem nepochybovala, že to, co mi nabízíš, je moje pravda. Že mám nárok na svou pravdu. Že „mám právo“ soudit, kritizovat, hodnotit, posuzovat, porovnávat, obviňovat... sebe,druhé.Cítit se zneužitá, využitá, nebo obelhaná.

Máš velmi silné zbraně a dnes vidím, jak mocně je umíš ovládat. Používáš výčitky, hledáš dramata, očekáváš a dáváš pocit, že víš, jak to v životě je a má být. Miluješ napětí a úzkost. Toužíš po moci, výjimečnosti, úspěchu, kontrole, dokonalosti a bojíš se odevzdání, víry a lásky.

Moc dobře víš, že bez tebe by se lidé cítili nejprve prázdní. To ti dává ohromnou sílu. Uvěřila jsem skrze tebe o falešné představě o lásce. Vím, čím mě držíš ve svých sítích. Strachem. Strachem o život, ztrátu, opuštění. Strachem z odmítnutí, z kritiky a hodnocení. Strachem, který jsem si za lásku zaměnila.

Lásky se bojíš. Bojíš se blízkosti a víry, že je něco moudřejšího než-li ty. Pak ztrácíš svou moc ovládat. Kdykoliv cítím strach, vím, že se raduješ, protože tě potřebuju.

Milé ego, moje.

Chci s tebou mluvit, chci tě poznávat. Znám tvou roli – chráníš mě a ukazuješ mi hranice. A já se potřebuju naučit dát hranice tobě.

Dovolit si tě pozorovat a nenechávat se vtáhnout do tvých dramat, o kterých jsem věřila, že jsem to já. Dovolit si být k sobě laskavá, cítit k tobě soucit a otevírat se poznání, kdo bez tebe jsem.

A zároveň být laskavá k situacím, kdy ti podléhám... tvému vábení cítit výjimečnost, být lepší, nedělat chyby... být "někdo", mít pravdu....

Víš, když nejsem ty, jsem totiž docela, docela obyčejná. Učím se prostě „jen“ být a dovolit si nevědět. Cítím v tom hluboký klid a lásku. Docela obyčejnou a přesto tak krásnou....

Neobyčejně obyčejné léto přeji nám všem...