Když na sebe tlačím ...

… jsem v zajetí svého ega, strachu a touhy být poslušnou, vyhovující a přijímanou holčičkou

 

… chci naplnit představu o tom, kým bych měla být, protože se bojím vidět to, kým skutečně jsem

 

… vydávám spoustu energie, abych to dostatečně hluboko zatlačila a cítím se unaveně, bez energie

 

… znecitlivuju se

 

… přemýšlím o budoucnosti a jednám na základě toho, co si myslím, že je správné a přijatelné hlavně pro okolí

 

… mám strach z toho, cítit bolest, bezmoc, prázdnotu a být s tím

 

.. mám strach pustit se svých jistot, bezpečí, kontroly a dát důvěru moudrosti mého těla

 

…bojím se být v přítomnosti s tím, co skutečně je a být v tom viděna

 

 

KDYŽ SI DOVOLÍM NA SEBE NETLAČIT...

 

… jsem zranitelná, protože to, co cítím nepotlačuju

 

… jsem přítomná, protože nevidím dál, než na to, co se ve mně děje právě teď

 

… cítím se živá a v kontaktu se sebou

 

… jsem vystavená rozporu v tom, co cítím, že je pro mě dobré a co si myslím, že je dobré

 

… učím se přijímat, že je to v pořádku tak, jak to je

 

… můžu si dovolit prožívat jistotu v nejistotě

 

… můžu poznávat, kým skutečně jsem

 

 

KDYŽ SI TO DOVOLÍM, CÍTÍM ZÁVAN LEHKOSTI, KLIDU A DŮVĚRY K ŽIVOTU