Když na sebe tlačím ...

KDYŽ NA SEBE TLAČÍM...
 
… jsem v zajetí svého ega, strachu a touhy být poslušnou, vyhovující a přijímanou holčičkou
 
… chci naplnit představu o tom, kým bych měla být, protože se bojím vidět to, kým skutečně jsem
 
… vydávám spoustu energie, abych to dostatečně hluboko zatlačila a cítím se unaveně, bez energie
 
… znecitlivuju se
 
… přemýšlím o budoucnosti a jednám na základě toho, co si myslím, že je správné a přijatelné hlavně pro okolí
 
… mám strach z toho, cítit bolest, bezmoc, prázdnotu a být s tím
 
.. mám strach pustit se svých jistot, bezpečí, kontroly a dát důvěru moudrosti mého těla
 
…bojím se být v přítomnosti s tím, co skutečně je a být v tom viděna
 
 
KDYŽ SI DOVOLÍM NA SEBE NETLAČIT...
 
… jsem zranitelná, protože to, co cítím nepotlačuju
 
… jsem přítomná, protože nevidím dál, než na to, co se ve mně děje právě teď
 
… cítím se živá a v kontaktu se sebou
 
… jsem vystavená rozporu v tom, co cítím, že je pro mě dobré a co si myslím, že je dobré
 
… učím se přijímat, že je to v pořádku tak, jak to je
 
… můžu si dovolit prožívat jistotu v nejistotě
 
… můžu poznávat, kým skutečně jsem
 
 
KDYŽ SI TO DOVOLÍM, CÍTÍM ZÁVAN LEHKOSTI, KLIDU A DŮVĚRY K ŽIVOTU