Tahle otázka mě přitahuje a fascinuje již 20let. Skrze kurzy všeho možného, terapie, semináře, cestování, čtení, naslouchání a inspiraci od druhých stále nadšeně odkrývám další a další odpovědi, které jsou hluboko v nekonečném prostoru mé duše.Tahle cesta mi dává smysl a mě baví po ní jít.

Baví mě hloubky, i když je tam občas tma a mám strach. Chci se potkávat se svými stíny, egem a hrami, které se sebou nevědomě hraju. Učím se být k sobě i druhým pravdivá a mám  strach, že když taková budu, budu souzená. Toužím žít v souladu se svou duší a znát svůj záměr a ten beze zbytku naplňovat. Stydím se, že chci žít v hojnosti a přála bych si cítit trvalý pocit vděčnosti za to, co mám. 

Nehledám cíl. Hledám cesty, jak si užívat a přijímat každý krok a být trpělivá. Baví mě být pozorovatelem sebe sama a od srdce se umět sama sobě zasmát.

Jsem vděčná máma dvou božích dětí, které mě učí trpělivosti, slevování nároků na sebe i druhé. Syn mě učí pracovat s mým egem a dcera mi ukazuje jak prosté je "jen" být. 

Jsem 20 let partnerkou jednoho muže, vedle kterého se v dobrém i zlém proměňuji v čase na těle i na duši. Mnohé jsme museli během společné cesty zbořit, aby nové mohlo z nás dvou vyrůst. Ráda říkám, že dlouhodobé spokojené partnerství samo nekvete. Je potřeba občas zrýt, plevel vyhodit, něco nového zasadit a zalévat.

Jsem žena, která miluje slunce a teplo, rozkvetlé květiny v zahradě i na stole v květináči, srdečná objetí, ve kterých cítím lásku a přijetí, hudbu a potrhlé tančení po kuchyni, dobrou kávu s knížkou v ruce, vášnivé diskuse nad ne-vážnými tématy, lenošení na houpačce za domem a koukání do letících mraků, nekonečné výhledy z vrcholků kopců a pocit svobody, který vás tam nahoře v kopcích prostoupí. Ráda naslouchám příběhům druhých. Jsem zvědavá a zvídavá. Mám ráda lidi, kteří mají humor jako svoji přirozenost, ale sama vtipná být neumím. Jsem vážná a mám ráda nostalgii.

Nemám ráda davové akce a velká města. Od dětství nerada brzy vstávám. Vnitřně žiju pocitem "máš pořád dost času" a pak nestíhám, což nesnáším. Dokážu být nepříjemná na svého muže i děti, když mám pocit, že je něco děsně "důležité" a oni to nevidí a nedělají. Umím být sebelítostivá, nerada chodím do konfliktů (učím se to:) a nemám ráda loučení.

Jsem obyčejná. A učím se v obyčejnosti hledat krásu. Být neobyčejná (v čemkoliv) je totiž děsná dřina :)